Měl by trenér dělat diagnostiku klienta?

TB 1.5. 2018 0

V dnešní době je obrovské množství kurzů na diagnostiky klientů. Fyzio to většinou učí i na samotných rekvalifikačních kurzech a po boomu FMS jde i o mnohem víc kompletnější metody a techniky. Přesto všechno já na svých kurzech pro trenéry diagnostiku nedoporučuji. Proč a jak přesně to myslím, si dnes projdeme.

Proč není diagnostika vhodná

Jako hlavní důvod je ten, že je opravdu potřeba rozeznat, co je problém a co není, co tedy potřebujeme opravit a jaké nápravné techniky použít a to je mnohem složitější než si naprostá většina trenérů i fyzioterapeutů vůbec uvědomuje. Jako první rovnou začneme se správným držením těla.

Správné držení těla

Správné držení těla = military postura

Herrington study – 85% mužů a 75% žen mají průměrně 6-7° ante; ve stejné studii 6% a 7% měli posterior pt a pouze 9% mužů a 18% žen měli neutrální postavení pánve.

Ze studie tedy vychází, že správné držení těla měla naprostá menšina testovaných.

Nervový systém

Převzato od Dr. Andreo Spiny. Je nutné opravdu chápat co děláte, na co koukáte a jak na dané věci reaguje tělo.

Nemůžeme testovat pouze pohledem a na základě (výše vyvrácené) ideální představy držení těla říct, že je někde problém. Toto velmi často může platit u pánve a toho, zda někomu řekneme, že má špatné držení těla plus studie zde.

Když ale i tak dokážete vše správně zjistit a chcete tedy vše napravit podle „správných“ vzorců, je tu další problém.

Všechny tyto studie nenašly žádné propojení s hyperlordózou, asymetrickou délkou nohy, sílou svalů, vyvážeností, rozsahem pohybu a nebo vytrvalostí a nějakým problémem v bedrech, krku či ramenou. Tedy není důvod dané věci opravovat.

Herrington (2011)
Bullock-Saxton (1993)
Christensen & Hartvigsen (2008)
Pope et al. (1985)
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9742469 – dokonce ani u těhotných v posledním trimestru není dokázáno propojení s bolestí zad a změnou držení těla
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304395906006336

Ani u sportovců nepředstavují žádný problém a není ani známka toho, že by byla hyperlordóza nebo protrakce ramen spojena se zhoršeným výkonem nebo větším rizikem zranění.

Speciální rehabilitační cviky

Řekněme si, že i přesto všechno to ale chceme opravit. Musíte použít speciální rehabilitační cvičení, nebo to není zas tak potřeba?

http://bjsm.bmj.com/content/44/5/376.short ukazují, že cvičením se dá velmi rapidně zlepšit stav a našli bychom spousty dalších studií

Ale na základě všech dalších studií, není v nápravě žádný rozdíl oproti klasickému tréninku a specializovaném rehabilitačním cvičení

Tudíž to, že se člověk začne správně hýbat a zesilovat v naprosté většině případů úplně stačí pro řešení většiny problémů.

Řešení života daného člověka po emocionální stránce

Co když testujete někoho, kdo si den před tím než přišel/la k vám prošel hádkou, žádostí o rozchod či přímo rozvodem, nebo úmrtím v rodině? Co když prostě jenom posledních 8 dnů spal úplně na prd? Anebo se vrátil předevčírem z dovči, po které seděl 20h v letadle? To je důležité hlavně i z ohledu na klasicky neustále používaný a zmiňovaný horní či dolní zkřížený syndrom. To, že člověk cítí nějaký sval ztuhlý neznamená, že je zkrácený.

Navíc, všechny body výše ovlivňují celé držení těla.

Celková historie a anamnéza klienta

Celkovou historii klienta jednoduše nemáte a proto ani nevíte, kolik let má určitou dysbalanci. Většina lidí samotných o tom nemá tušení.

Tohle jsou všechno hlavní body, proč by podle mě trenér neměl dělat diagnostiku. Co z toho plyne?

Vše se dá samozřejmě nějak vyřešit. Dostatečné množství správných otázek, obrovská paleta testovacích věcí apod. Ale hlavně by měl člověk vidět tisíce lidí a nabrat zkušenosti, kde i vzhledem ke studiím a základním doporučením prostě víte, že tvrzení: „horní trapéz může za všechno“ a že „je nejlepší se hlavně nesnažit mu zvýšit sílu“, je blbost (i když tohle je zrovna velmi jednoduchý příklad, co by měl znát v dnešní době snad každý).

Nabízí se samozřejmě možnost, že je hold potřeba se všechny ty věci naučit a rozumět jim. A to je právě ta věc, se kterou mám problém. Od toho jsou tu dle mého názoru fyzioterapeuti. Po nich taky nikdo nechce, aby uměli přesně do detailu sestavit kondiční trénink a rozuměli všem energetickým systémům apod. Jejich hlavní čas na vzdělávání a práce s lidmi je diagnostika a následná náprava a postoupení dál trenérům.

Hlavní práce trenéra je dostat lidi do co nejlepší formy, a to buď z pohledu hubnutí, nabírání svalů, maximalizace sportovního výkonu, kombinace a nebo dotažení zdravotních problémů a vrácení se do aktivního tréninku.

To množství informací, které je potřeba i v tomto ohledu nastudovat, je tak obrovské, že si musíme vybrat na co máme čas. Tudíž stejně jako by dle mého názoru měl fyzioterapeut většinu času věnovat věcem kolem nápravy, diagnostik apod., tak trenér zase na druhou stranu tréninku, stravě apod. Samozřejmě je potřeba mít určitý přesah, aby mohla komunikace fyzioterapeut-trenér vůbec fungovat a mohlo se na sebe navazovat.

Pak je tu ale ještě jedna možnost. A to je, že si vyberete, že primárně práce kolem zdraví, napravování lidí a tím pádem diagnostiky k tomu potřebné, budou vaše specializace. Takhle například funguje můj kolega a spolumajitel Barbar gym & therapy v Hloubětíně. S tím, že, jak sám říká, lidi pro řešení opravdu zvyšování výkonu apod. posílá jinam, protože už to nezapadá do jeho specializace, jeho míra diagnostiky a kam až si dovolí dojít než člověka pošle za fyzio nebo doktorem, bude úplně někde jinde než u mě.

Jak tedy podle mě přistupovat k celé diagnostice z pozice trenéra?

V první řadě je potřeba neopomenout, že bohužel kvalita fyzioterapeutů je na tom dost podobná jako vzdělanost trenérů nebo finančních poradců. Tudíž nejdřív je potřeba si najít opravdu kvalitního fyzioterapeuta, kterému můžete věřit, vzdělává se a svojí práci dělá opravdu dobře. Jak je z článku patrné, neživím se jako diagnostik, a i přesto lidi přijdou od fyzioterapeutů s diagnózou, která je na první pohled naprosto mimo.

Dál, co už bychom měli dělat primárně my:

To, co se nikde nezmiňuje: je potřeba si určit cíl klienta. Sice to zní banálně, ale toto vám určuje hodně věcí. Spousta trenérů v dnešní době zapomíná, že jsme tady od toho, abychom pomohli klientům splnit jejich cíle a přání. Ano, musíme umět v daných chvílích vysvětlit, co je reálné a co ne atd., ale pokud chce někdo obrovský bicáky a hrudník a nic jiného ho nezajímá a nohy cvičit nechce, tak nejsme od toho mu dát cvičení na nohy, protože on přeci neví, co chce. Pokud s tím máme problém, že bude vypadat jak trubka, tak mu máte říct, že se vám to nelíbí, protože je to blbost a pokud svůj cíl nepřehodnotí, ať si jde najít jiného trenéra. Ale ne vzít každého a pak do něj napasovávat svoje vidění fitness a toho, co je pro něj nejlepší. Proč to řeším u diagnostiky? Kvůli bodu, který hned zmíním. Když vám klient nezmíní nic o nějakých zdravotních problémech, touze po zlepšení svého zdraví atd. atd., tak bychom na to měli brát ohled.

Viz důvody na začátku: kouknout na někoho a říct mu, že má protrakci ramen, a tudíž je potřeba dělat to, a to, a že jeho život, pokud už nestojí teď za prd, bude stát za prd v brzké době, je přesně to, s čím mám největší problém. Nesmíte zapomínat, že je spousta případů, kde se lidi prostě těžkou rehabkou natlačí do „optimálního“ držení těla a opraví se jejich dysbalance a teprve tím se spustí kaskádově jeden zdravotní problém za druhým, protože se opravilo a narušilo něco, co si tělo vyřešilo a adaptovalo se už před mnoha lety a 30 let na to nikdo nesáhl, dokud nepotkali vás a místo hubnutí jste jim prostě museli všechno rovnat.

Pokud máme cíle a volnou cestu potom, kdy nám klient řekl, že nemá zdravotní problémy a nic ho netrápí, jdeme, podle mě, na tu hlavní diagnostiku z pozice trenéra.

Jdeme člověka nechat se hýbat a otestovat ho v pohybu.

Nejdřív chceme vidět všechny hlavní pohybové vzory, které nás napadnou. Bez závaží a ideálně s co nejmenší ukázkou, jak a co mají dělat. Pokud cvik ukážeme, tak ideálně nic víc neříkat a neopravovat. Proč hlavně neopravovat a říkat toho co nejmíň? Protože pokud daný pohyb udělá špatně, můžeme my následně na to použít nějakou nápravu. Řekněme například u dřepu se projeví valgus kolen a klientovi se zvednou paty ze země. A my řekneme: „chci abys měl/a paty na zemi a kolena nesmí k sobě.“ Necháme je znovu udělat dřep a paty se vyčistí, ale valgus zůstane. Tak už víme, že paty byly pouze otázka neznalosti pohybu – nikdo mu nikdy neřekl, že dřep je s patami na zemi. A tudíž můžeme jít řešit valgus kolen. Pomůže zapojení středu těla? Atd. atd. To jsou základní věci, které každý trenér musí znát a vlastně to je klasické učení techniky cviků, které nám ukazuje kde jsou jaké problémy a na čem bude potřeba pracovat.

Dále bychom klienta v daných vzorcích měli zatížit. Hlavně lidi, kteří už cvičí, například sportovci, vypadají dobře, dokud jim nedáte do ruky dostatečně velkou činku, která nám ukáže, kde jsou slabé články. Plus spousta sportovců a lidí, kteří jsou pohybově nadaní, umí spoustu věcí vyřešit zatnutím úplně něčeho jiného, než si myslíte, že testujete, a to vše se pod dostatečným závažím projeví.

Poslední nás zajímá chování ve vyčerpaném stavu. I když tohle už je podle mě důležité pouze u sportovců, které budeme připravovat na sezonu nebo nějaké závody. U normálních lidí nás to tolik nezajímá.

Testovací baterie nemá podle mě nějaký předepsaný tvar. Každý by si měl vytvořit podle svých klientů a pomůcek, které používá. Já nejčastěji používám:

Bulhary
Shyby
Plank
Side-plank
Klik
Glute-bridge na lavičce
Různé cviky podle toho, co jsem viděl v bodech zmíněných výše, ale ještě různým off-setovým zatížením
Vertikální a horizontální výskoky
Sprint

A to je všechno.

Na základě těchto věcí jsme schopni si sednout a začít sestavovat individuální tréninkový plán anebo se dostat do fáze, kde doporučíme návštěvu fyzioterapeuta pro hlubší diagnostiku. Podle zkušeností a toho jaké klienty budete mít, si člověk samozřejmě v různých věcech vždy bude moci dovolit dojít dál. Je dost věcí, u kterých si i přes nahlášení bolesti udělám vlastní závěr a připravím pro to nápravu. Jednoduchý příklad je problém se zády. Bolest zad má tolik lidí, že jsem kolem toho strávil tak obrovské množství času řešením, vzděláváním a procházení stovek klientů, že mám dostatečně velkou paletu možností, co udělat a neudělat, než bude potřeba poslat člověka za fyzioterapeutem. Ale to už je o tom nechat svoje ego stranou a umět si říct, že něco třeba ještě nevíte a nebát se lidi fakt poslat k někomu dalšímu.

V době, kdy jsem odtrénoval tisíce lidí a na 100 % se živím jako trenér přes 10 let, a i po všem vzdělávání, co mám za sebou, posílám lidi k fyzioterapeutům a dalším odborníkům nyní mnohonásobně víc, než když jsem jako trenér začínal a tím, že jsem ve fitku fungoval od 12 let, tak jsem si myslel, že přesně poznám, kde je problém a budu to umět vyřešit po pár základních kurzech.

Tudíž úplné shrnutí

Je potřeba se vždy o zdravotní cvičení zajímat. Protože zničených lidí bude pořád víc, a to i pokud se chcete specializovat na sportovce. Podle mě studovat opravdu do hloubky diagnostiky a vše kolem toho (což podle mě by mělo zahrnovat praxi u nějakého velmi dobrého diagnostika, od kterého se z praxe učíte, proč se u čeho jak rozhodl a rozšiřovat si svou paletu testů) byste měli pouze v případě, že to má být vaše specializace a chcete se primárně tomu věnovat nebo máte tak velké časové možnosti, že vám to časově a finančně neomezuje studium všeho společného s trenérstvím (jako principy a postupy budování svalů, vše kolem hubnutí včetně stravy, sportovní trénink, periodizace, techniky cviků a postupy správného coachingu, obecně biochemii, fungování mozku apod.).

Naučit se základní jednoduché věci jako test prázdné plechovky, zda je potřeba člověka poslat s ramenem dál nebo ne. A mít baterii cviků a sestavy, kde se vyhodnocuje celkový pohybový projev člověka. Na tomhle principu mám rád FMS, což by si měl každý projít. Ne kvůli používání toho systému, ale kvůli pochopení, že spousty testů nemůžete a neměli byste dělat závěry typu: „za tohle všechno může piriformis a tudíž jdeme dělat tyhle cviky…“

A nezapomínejte na to, proč za vámi daný klient přišel a s tím se mu snažte pomoct.

Autor:

TOMÁŠ BARTOŠ

Silový a kondiční trenér
Majitel a zakladatel Barbar gymu a spolumajitel Barbar gym and therapy
Držitel českých a zahraničních certifikátů z oblasti tréninku a výživy